Bydlení v družstevních bytech, tj. v bytech ve vlastnictví družstva, je v některých oblastech Česka přes rostoucí počet družstevních bytů převedených do "osobního" vlastnictví členů, stále poměrně hojně rozšířené. To tím pádem platí samozřejmě také o převodech družstevních podílů na další osobu. Úvodem lze připomenout právní úpravu, kterou se převody členských a družstevních podílů v bytovém družstvu řídí. Tato problematika je řešena jednak v novém občanském zákoníku (NOZ) a dále hlavně zákoně o obchodních korporacích (ZOK) a to hlavně v ustanovení § 736 ZOK, který stanoví v odst. 2 následující:
"Převodem družstevního podílu, s nímž byl spojen nájem družstevního bytu nebo právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, dochází k převodu nájmu družstevního bytu, anebo převodu práva na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu včetně všech práv a povinností s tím spojených, a to včetně všech dluhů převodce vůči bytovému družstvu a dluhů bytového družstva vůči převodci, které souvisejí s užíváním družstevního bytu převodcem, anebo s právem na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu za podmínek určených stanovami."
Z výše uvedeného mj. plyne zcela zásadní princip, který se na převod podílů spojených s členstvím v bytovém družstvu vztahuje, a to je princip, že družstvo, resp. jeho orgány převody práv a povinností nijak neschvalují. Zákon o obchodních korporacích stanoví, že k převodu dochází "předložením smlouvy" družstvu. Zákon tedy převod nespojuje s nějakým schvalovacím úkonem ze strany družstva, opatřením smluv razítkem či zápisem do seznamu členů apod. Zákon dokonce spojuje převod s doručením písemného oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemného souhlasu nabyvatele členství.
Přesto se lze v praxi poměrně často setkat s přístupem orgánů některých bytových družstev, které si usurpují pravomoci, které jim zákon ale nepřiznává. Jedním z nejčastějších problémů, se kterým se lze setkat, je situace, kdy mnohá bytová družstva požadují, aby převod byl realizován prostřednictvím formulářové smlouvy, kterou družstvo akceptuje jako jedinou možnou. Potenciální zájemci o převod jsou často v rámci předsmluvních jednání upozorňováni na to, že jiná smlouva nebude akceptována.
V případě, že převodce a nabyvatel uzavřou "vlastní" smlouvu, která se neshoduje s oním formulářem a tuto předloží družstvu, se setkávají často s reakcí, že družstvo odmítá nabyvatele považovat za člena družstva a odmítá s ním uzavřít nájemní smlouvu k bytu. Dochází tak ke kuriózním situacím, kdy účastníci převodu z donucení uzavírají smlouvy, které jejich potřebám nevyhovují, neobsahují vše, co by účastníci rádi sjednali v písemné formě apod. nebo uzavírají smlouvy dvě, jednu "pro sebe" a "jednu pro družstvo". Netřeba dodávat, že taková praxe některých bytových družstev nemá naprosto žádnou oporu v zákoně.
Družstvo nemá žádnou pravomoc diktovat účastníkům obsah smlouvy či je dokonce nutit podepisovat družstvem předem připravený text smlouvy bez možnosti jeho úpravy. Tento přístup bytových družstev je o to problematičtější, že předepsaný vzor smlouvy, který je družstvem vyžadován, často nemá podstatné náležitosti a v případě jeho podpisu ze strany účastníků jej nelze považovat za platný právní úkon. Lze se setkat s případy, kdy družstvem vyžadovaný vzor absolutně neřeší např. otázku úplatnosti či bezúplatnosti převodu. Taková smlouva je bohužel neplatná a k převodu práv a povinností nedochází. Na tom nemění nic ani skutečnost, že mezi družstvem a nabyvatelem je následně uzavřena nájemní smlouva ohledně družstevního bytu. Lze si poměrně snadno představit situaci, kdy členství nabyvatele v družstvu bude v takovém případě následně zpochybňováno.
Účastníci převodu by tak vždy měli dbát na to, zda uzavíraná smlouva splňuje veškeré náležitosti a je platným právním úkonem. Bohužel nelze v této otázce vždy spoléhat na bytová družstva, jehož se nabyvatel stává členem.